Bývalá obuvnická velmoc 

Český obuvnický průmysl produkoval před rokem 1989 zhruba 70 miliónů párů obuvi ročně. Česká republika byla opravdu obuvnickou velmocí. Obuvnický průmysl patřil nejen k největším výrobcům, ale i exportérům. S uvolněním importu a maximální liberalizací vyrostla českým výrobcům velmi tvrdá konkurence zejména v podobě obuvi dovážené z asijských zemí, a to v takových množstvích a za takových cenových podmínek, že ve vývoji tohoto oboru došlo k podstatnému útlumu.

Situaci ve výrobě obuvi v ČR v letech 2003-2009 dokladuje níže zobrazená tabulka. Údaje za rok 2010 prozatím nejsou k dispozici, nicméně výroba by měla být na úrovni roku 2009.

Bilance výroby obuvi v ČR v letech 2003-2009

Zdroj údajů: ČSÚ, GŘC, MPO ČR

*Kvalifikovaný odhad ČOKA

Do roku 1994 byl propad ve výrobě obuvi způsoben jednoznačně poklesem dodávek pro ruský trh. V letech 1994-1995 se výroba obuvi relativně stabilizovala a činila cca 30 milionů párů obuvi za rok. Vlivem postupného růstu dovozů v letech 1997-2003, zejména z Číny a dalších asijských zemí, však došlo jednoznačně k vytlačení tuzemských výrobců z domácího trhu. Tento propad výroby působil jako iniciátor sestupné spirály ztráty konkurenceschopnosti u velkých firem tím, že byly nuceny svoje prakticky neměnné fixní náklady rozpouštět ve zmenšujícím se objemu výroby a byl jednou z hlavních příčin kritického hospodářského stavu většiny velkých obuvnických firem a jejich následných konkurzů. Ztráty na tržbách, samotné výrobě a zaměstnanosti v obuvnickém průmyslu byly v letech 2002-2009 následující:

Bilance výroby a vývoj zaměstnanosti v obuvnickém průmyslu, export, import a spotřeba obuvi v České republice v letech 2002 - 2009

*Kvalifikovaný odhad ČOKA 

 **Jedná se o zdánlivou spotřebu obuvi na 1 obyvatele, reálná spotřeba je kolem 3,5 až 4,5  páru obuvi na 1 obyvatele a rok.

Pokles výroby obuvi způsobil následně i útlum výroby v koželužnách a dalších dodavatelských odvětvích, tj. snížila se výroba dalších polotovarů a komponentů pro obuvnický průmysl . I přes tyto složité podmínky dnes úspěšně funguje řada menších firem a firem rodinného typu, které se soustředí na specializované produkty a na dokonalý servis pro zákazníka.

Zvýšené dovozy deformovaly tržní prostředí

Po vstupu České republiky do Evropské unie (1.5.2004) byly do konce roku 2004 aplikovány tzv. neautomatické licence na dovozy obuvi z Číny. Od roku 2005 již tyto neautomatické licence nemohly být aplikovány, a tak od roku 2005 můžeme sledovat výrazný meziroční nárůst dovozů obuvi z Číny. Po uplatnění dodatečných antidumpingových cel v roce 2009 došlo sice k poklesu dovozu obuvi z Číny o cca 33% oproti roku 2008, avšak v roce 2010 můžeme sledovat opětovný nárůst. 

Čínská obuv je dovážená za nízkou jednotkovou cenu. Do roku 2010 se zvýšili deklarované ceny na 44-46,-Kč/ 1 pár obuvi, tj. asi na 2,5 USD. Přitom běžné nejnižší nákupní ceny od výrobců jsou v Číně 4 až 6 USD za pár obuvi, vyjma obuvi textilní domácí. V uvedených cenách není v ČR v současné době možné pořídit ani vstupní materiály pro výrobu obuvi. Přestože z Číny je realizováno více než 88% veškerých dovozů obuvi do ČR v párovém vyjádření, v hodnotovém vyjádření tvoří dovozy obuvi z Číny pouze 43%.

Podle dlouhodobých statistických údajů (spotřební koš domácností) činí spotřeba obuvi v ČR cca 3,5-4,5 párů obuvi na jednoho obyvatele a rok. Z toho vyplývá, že jen dovozy obuvi z Číny téměř trojnásobně převyšují tuto sledovanou statistiku.

Zvýšenými dovozy obuvi je dlouhodobě deformováno tržní prostředí na domácím trhu. Čeští výrobci, zejména malé a střední firmy, nemají možnost umístit svou produkci na tuzemském trhu, přestože poptávka po obuvi české provenience roste. Pro české výrobce, ale i exportéry z dalších (zejména EU) zemí, tedy zbývá jen velmi omezená část tuzemského trhu, kde mohou uplatnit svoji nabídku obuvi.

Analýza vybraných nejvyšších dovozů obuvi do ČR v letech 2005 - 2008 (rok 2010) je pro období leden až listopad)

Zdroj údajů: Český statistický úřad (ČSÚ),   PC/pár = průměrná dovozní cena za 1 pár obuvi v Kč

Úspěšný export do zemí EU

Po vstupu ČR do Evropské unie můžeme pozorovat výrazný nárůst exportu obuvi z ČR. V meziročním měřítku 2005/2004 došlo v párovém vyjádření k nárůstu exportu obuvi z ČR o více než 100% a v období 2006/2005 to byl znovu nárůst o téměř 100%. Tyto výsledky jsou však poněkud zkreslující. Za tímto výrazným růstem stojí jednoznačně reexporty obuvi. Důkazem je rapidní pokles průměrné exportní ceny obuvi vyvážané na Slovensko - ještě v roce 2004 se zde z ČR vyvezlo přes jeden milion párů obuvi v průměrné exportní ceně 318,- Kč/1 pár obuvi, v roce 2006 se zde vyvezlo z ČR již více než 21 milionů párů obuvi, v průměrné exportní ceně 52,- Kč/1 pár obuvi a v roce 2008 to bylo dokonce 43 mil. párů v průměrné ceně jen 23,-Kč/1 pár obuvi. V celoevropském měřítku představuje Česká republika se svými deseti miliony obyvatel pro prodej obuvi relativně malý trh. Chtějí-li výrobci naplnit svou kapacitu a nemají-li šanci konkurovat v tuzemsku velmi silné asijské konkurenci, musí exportovat. Rozvíjí se řada výrobních kooperací se západoevropskými partnery, přechází se na konstrukčně složitější výrobky s vyšší užitnou hodnotou a moderním designem. Většina výrobců, kteří doposud ještě v ČR vyrábějí, musela obstát v silné tuzemské a zahraniční konkurenci a pochopila, že je nutné vyrábět specializovaný produkt a zvolit i vhodný marketing. Českým výrobcům se reálně daří 70-80% své produkce úspěšně exportovat zejména do zemí EU, přičemž poslední tři roky jsou cílovými teritorii zejména Německo, Polsko, Maďarsko a Itálie. Předpokládáme, že výroba v roce 2011 bude srovnatelná s rokem 2010.

Analýza vybraných nejvyšších vývozů obuvi z ČR v letech 2005-2009

(rok 2010 je pro období leden až listopad) dle zemí v párovém a hodnotovém vyjádření

Zdroj údajů: Český statistický úřad (ČSÚ), Generální ředitelství cel (GŘC)

PC/pár = průměrná vývozní cena za 1 pár obuvi v Kč

Současný trh s obuví v ČR

Český obuvnický průmysl tvoří cca 35 firem nad 20 zaměstnanců. Obuv se však vyrábí i v řadě tzv. mikrofirem, kde jsou počty pracovníků podstatně menší (do 20 zaměstnanců). V roce 2010 se v České republice vyrobilo podle kvalifikovaných odhadů cca 4,5 milionů párů obuvi. České obuvnické firmy zaměstnávaly celkem cca 3500 zaměstnanců. Velkým problémem pro české výrobce obuvi v posledním desetiletí je udržení, resp. obhájení své pozice na domácím trhu. Rok od roku je situace složitější, prodává se méně české obuvi, v důsledku poklesu výroby a exportu české obuvi do zemí EU. Úroveň spotřeby obuvi na jednoho obyvatele sice již několik let pomalu roste, avšak ekonomická situace přinutila obyvatele více šetřit a nakupují se zejména levnější druhy obuvi (plastová, textilní apod.). Je také nutné si uvědomit silný přetlak nabídky obuvi na českém trhu, i když její kvalita je často diskutabilní.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem představuje nabídka obuvi tuzemské produkce na českém trhu pouze malý podíl (odhadujeme cca 5 - 7%), obuv čínské, resp. asijské produkce více než 85% a zbytek nabídky obuvi pochází z Itálie, Slovenska, Německa, Polska, Rumunska, Brazílie, Španělska, atd.

Budoucnost českého obuvnického průmyslu

Pro budoucnost českého obuvnického průmyslu má velký význam budování distribuční sítě v tuzemsku i v zahraničí. Řada výrobců vybudovala svou vlastní maloobchodní síť, resp. se snažila získat i smluvní prodejny.

České obuvnické firmy restrukturalizovaly výrobu a vyrábějí obuv s vyšší přidanou hodnotou, zejména v segmentech ochranná, bezpečnostní a pracovní obuv, ale i obuv ortopedická, zdravotní, profylaktická a kvalitní dětská obuv. Vyrábí se i kvalitní usňová dámská a pánská vycházková obuv. Potěšitelná je také skutečnost, že mnoho zákazníků se vrací ke kvalitní české obuvi a vyžadují ji u svých prodejců. Zejména v segmentech dětské a zdravotní obuvi je tato tendence markantní.

Zdroj: ČOKA, zpracovali: PhDr. Vlasta Mayerová, Ing. Marcela Palánová, Ing. Radim Kocourek