Flash
STYL - august 2018

POCTA SUKNU 

047.jpg

Milosrdný čas maže vzpomínky, zejména ty negativní. Žijeme ale s vědomím, že když něco zaniká, vznikají nové aktivity, produkty, programy a projekty. Řeč je o suknu jednou s malým, podruhé s velkým začátečním písmenem a také o Humpolci.

 

 

Ospalé městečko uprostřed Českomoravské Vysočiny se v průběhu staletí stalo významným textilním centrem. Kupodivu ho neproslavil len, který byl důležitou rostlinou a surovinou pro tento kraj, ale ovčí vlna. Už v 15. století vznikaly malé domácí provozovny, které zpracovávaly hrubou ovčí vlnu na mykanou přízi a tkaly z ní poměrně hutné a těžké typy kabátových tkanin - sukna. Ty prošly složitým, i když primitivním, úpravárenským procesem, který zahrnoval praní, valchování, zaplstění, počesání, prostřihávání... Některé druhy těchto tkanin byly bez vlasového povrchu ( lodeny, sukna, sukénka...), jiné si ponechaly hustý vlas ( hubertusy, velury...), mnohé se v další části vývoje humpoleckého soukenictví přiblížily anglické klasice haristvídů, ševiotů a šetlendů. V průběhu doby vznikaly z malých domácích provozoven větší celky - továrny majitelů. Ti počáteční primitivní výrobu suken obohatily díky strojnímu vybavení, zejména za průmysloví revoluce a zaměstnávali mnoho tamních obyvatel. Založili i první Odbornou tkalcovskou školu. O humpolecké tkaniny byl velký zájem po celém světě, z těch nejhrubších se šily vojenské uniformy, z těch jemnějších pak oděvy pro státní správu - hasiče, pošťáky... Odbyt byl zajištěn, vždyť jen těch válek bylo za ten čas přehršel. Po 2. světové válce a znárodňování soukromého vlastnictví byly sloučeny textilní továrny do jednoho celku pod názvem Sukno, národní podnik. Těch jednotlivých provozoven bylo osmnáct a označovaly se čísly 01,02... až 18. Národní podnik po počátečním tápání velmi dobře prosperoval a své výrobky sofistikoval na základě empirických znalostí vlastních zaměstnanců, ale i kontaktem se světovou produkcí, zejména italskou. Podnik měl své skvělé desinatéry, kteří dokázali vyvinout a zkonstruovat nebývalé kvality. Sukno tak začalo vyrábět nejen plášťové a sakové druhy z mykané příze, ale zařadil do svého programu i odlehčené výrobky z přízí česaných, samozřejmě rychle reagoval na možnost nasazení syntetických komponentů a posléze i elastických přízí. Tím se výrobní program rozšířil, byl kombinovatelný a některé druhy byly určeny i pro náročnější dámské desény. V devadesátých létech se podnik, jako řada jiných, transformoval do akciové společnosti. Časté střídání někdy nekompetentního vedení, požadavky restituentů a rozpad východních trhů posléze vedly k úplnému zániku tohoto podniku. Výmluvy na příliv asijského zboží je diskutabilní, tyto země se často s vlnařskou produkcí nepotkaly a také to neuměly. Dnes už je situace jiná, nákupem strojového vybavení včetně technologií umí Asie už krásné vlnařské kvality.

Ale vraťme se na začátek. Humpolecká textilácká tradice měla v druhé polovině 20. století pětisté trvání a umřela až v době novodobé. Budovy byly rozprodány, zásoby a strojní vybavení zmizelo bůhví kam. A najednou, jako povstal bájný Fénix z popela, uprostřed města z bývalého závodu 8, vznikla galerie současného umění. Temně natřená budova bývalé desinatury je krásně opravená novým soukromým investorem a bude sloužit umělcům a umění. Výstavní prostory včetně depozitářů jsou v této industriální stavbě impozantní.

Zahajující akce v galerii měla dvě polohy, jednu jako poctu bývalé fabrice a druhou jako průřez současné a uplynulé umělecké tvorby, kde je textil dominantním médiem. Výstavu připravily zkušené kurátorky Emma Hanzlíková  a Markéta Vinglerová, které také soustředily mnoho uměleckých děl významných tvůrců z doby, kdy textil začal mít  význam v uměleckém světe i ze současnosti.  Jsou tu ukázky z gobelínové tvorby profesora Kybala, Bohdana Mrázka, Josefa Müllera monumentální paličkované práce tvorby Ludmily Kaprálové a řady dalších. Nechybí experimenty zejména z řad studentských prací UMPRUM, Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, prostorové „land-arty" Zorky Ságlové i návrhy bývalých studentů UMPRUM pro Textilní tvorbu zacílené na průmyslový design, nebo naopak intimní výšivky, či drobné plošné i prostorové artefakty. Tento rozsáhlý umělecký projev se krásně spojil s historií jedné zaniklé průmyslové výroby a dal název výstavě: „POCTA SUKNU". Současně s výstavou vyšla nádherná publikace s podtextem TEXTIL V KONTEXTU UMĚNÍ, kterou si rádi přečtou a prohlédnou všichni, komu je textil blízký nejenom z hlediska spotřebního zboží.

015.jpg047.jpg

 

 

 

ATOK

Výstavy a veľtrhy

Termíny výstav a veľtrhov v najbližšom období si môžete pozrieť TU.

dolly